rozvedená bloguje

Nečekaná smrt Jana Kaplického zasáhla uživatele internetu na celém světě. Dosud jsem nezaznamenala takovou návštěvnost blogu jako včera. Kromě štamgastů navštívili všichni hosté tento jediný článek, a také dnes, v tuto dobu, je již přečten 130x.

Neuvěřitelné... a čtenáři pocházeli z celého světa, nejen z Evropy, v přehledu bylo vykázáno cca 30 různých států i exotických ostrovních.... Jsem opravdu napjata, zda i po jeho smrti bude postaven „rejnok" v Budějicích a zelené šapitó v Praze. Přála bych si to. Četla jsem ale pesimistický názor, že Kaplického duch je nenahraditelný a stavby nevyrostou. Přesto věřím, že možná právě tato událost přesune výhybku tím správným směrem.
Včera jsem byla dopoledne doma, u zuzi se konala strategická porada. Poté jsem byla ve stavu rozrušení a místo odchodu do práce jsem volila, jak je u mne v poslední době obvyklé, odchod a uložení do postele. Spím poslední dobou jako mimino a myšlenkám na špatný věci se vyhýbám... Dnes jsem zavolala účastníkům jednání a omluvila se, protože jsem si byla vědoma, že jsem jim všem skákala ustavičně do řeči ... a přitom jsem se dověděla malou pozitivní zprávičku. No alespoň něco. Nemusí pršet, jen když kape.
Teď tady sedím u rozsvíceného vánočního stromečku a rozhodla jsem se, že dokud nezačne opadávat bude zde. A klidně až do jara. Ty barevný světla a ozdobičky mě nějak dělají dobře! Vzpomínám se, že jsem kdysi četla o jedné rodince, co přenášela vánoční stromek až do dalších vánoc. Nevylučuji ani to! V této místnosti i přes usilovné topení moc teplo nebývá, tak si můžete klidně tipnout kdy ho odstrojím :). ..
Dnes jsem věnovala celou pracovní dobu inventuře. Opravila jsem inventurní soupisy, odečetla od loňského výsledku odpisy, přičetla přírůstky a byla napjatá, zda se s konečným číslem shodnu budu-li sčítat položku po položce. Jsem ledabylá, a tak jsem si ani numera nepodkládala pravítkem a přičítala tak nějak „opticky" ... Kupodivu se stal zázrak a já se při sčítání napoprvé sešla s předpokladem. Obě sumy souhlasily na haléř a to je co říci. Mnohdy se součty zápasím usilovně a marně jak Laookon s hady a musím požádat nestrannou kolegyni o pomoc. Ale dnes se zadařilo!
Zítra jsem měla smluvenou schůzku, ale už podruhé jsem odřekla. Dlouho jsem váhala. Po včerejší Radě starších jsem totiž taková nějaká nanicovatá a nemluvná a v takovém stavu bych na karatistu asi příznivý dojem neudělala. No, prostě na seznamování nemám náladu, a tak jsem rande zrušila. Pán byl chápavý, nicméně mi popřál do budoucna vše nejlepší. Přesně jak avizoval : hledám úroveň a nabízím to samé. Oddychla jsem si, rozptýlení nyní opravdu nehledám a kromě toho čekám zítra dopoledne opraváře na tu vrtuli v akumulačkách, co mi zřejmě odešla na věčnost. Dobrou. zuzi

linkuj.cz vybrali.sme.sk