"Pohyb značí život a živost. Vykročme tedy za nejbližší horizont. I s vědomím, že hned za ním bude asi rokle."
Martin Reissner ...................
"Je-li něco nepochopitelné, vůbec to neznamená, že je to méně skutečné." Blaise Pascal
Jsem do nich blázen …
Mám ráda krásné knihy.
A mám ráda knihy pro děti, které se pravděpodobně tak docela netrefily do intencí dětského čtenáře, ale do mých intencí.
Proto mám ráda knihy z nakladatelství BAOBAB a MEANDER – edice Modrý slon.
Jo, jen jihnu a taju, když se mi dostane některá z jejich knih do ruky. Krásné ilustrace, krásná grafická úprava, originální texty – vše úměrné a podřízené jednotnému cíli – drobnému knižnímu klenotu. Nejsou to knihy, které si děti vypůjčí sami a ani běžný rodič (promiňte mi prosím běžný rodič není něco jako běžný prací prášek, je to tak 85 % populace, pokud mohu hrubě odhadnout…) po nich nesáhne, lapne po nich rodič osvícený, vnímavý, zhýčkaný krásnými věcmi a prožitky. Chce ty knihy v prvním plánu pro sebe a pak teprve je zprostředkuje dítěti. A tomu se myslím mnohdy ani tak líbit nebudou, chce to PŘÍSTUP, přece jenom se jedná tak nejspíše o naozajstné umění, a to se nezvyklému děcku nemusí bezprostředně zalíbit. Však říkám, musí se mu to podávat po lžičkách a zprostředkovat. Zprostředkovávat. A ostatně dobrá hudba také mnohdy nezaujme po prvním poslechu …
Nemá smysl představovat zde jednotlivé tituly, můžete se na jejich obálky podívat na stránkách nakladatelství – zvláště působivé je intro nakladatelství MEANDER, to si nenechejte ujít, no a jistě, pak ty knihy … Ale to je všechno MÁLO, vy ty knihy MUSÍTE vidět!
Takže můj tip pro vás je: poklidná návštěva knihkupectví, kde knihy těchto nakladatelství mají pěkně pohromadě a vy si jimi můžete listovat, nechat se okouzlovat nevšedními světy a unášet spolu s jeho hrdiny do krajiny fantazie…
Malou ochutnávku jsem ale přece pro vás připravila – František Skála: jak Cílek Lídu našel
Nebudu fotografovat stránku, kde sedí Cílek před chatou, odpočívá a nechává se prohřívat paprsky slunce … jen budu citovat část textu doprovázeného stylizovanými komponovanými fotografiemi:
Cílek si stavěl dřevěný domek. Poslední dny dokončoval zápraží, vyráběl lavičku, sháněl květináče a krytinu na kolnu, bylo pod mrakem, a tak si ten první den, kdy byl dům hotov, zapsal hluboko do paměti.
Slunce se vynořilo za kopcem, zrovna když šel ráno čurat. „Mám to pěkně zařízené,“ pomyslel si a skočil ještě chvíli pod peřinu. Nechal otevřené dveře a mžoural slepenýma očima do té zlatozelené nádhery a poslouchal zpěv ptáků nahoře nad sebou. Pozoroval měnící se drahokamy listů, zářící pavučinu na okně a sluneční koberec rozvinutý od postele na zápraží. Po snídani si sedl na lavičku, opřel se o vyhřáté dřevo a nechal po sobě běhat sluneční skvrny. Jenom seděl a díval se. Dlouho pracoval, a tak byl čas na odpočinek…
Mám dojem, že kromě toho ranního čůrání venku líčí František Skála některá z mých rán. A ještě něco … mám též silný pocit spiklenectví s osobami, které ty krásné knihy napsali, nakreslili, upravili, vydali a také s těmi, kterým se ty knihy líbí… Zuzi
Vaše IP adresa nebude veřejně zobrazena.
Číslo v hranatých závorkách vytvoří odkaz na daný komentář.
Avatar friendly.