rozvedená bloguje

Varhan Orchestrovič Bauer (37 let, ale díky svému entuziasmu se zdá na pohled o hodně mladší :o)) – díky blížící se premiéře Formanova filmu Goyovy přízraky si tohoto osobitého, cílevědomého a pracovitého hudebního skladatele, orchestrátora, dirigenta Okamžitého filmového orchestru - podávají média jako štafetový kolík z ruky do ruky… jistě jste také slyšeli nebo četli proč. Přečetla jsem si se zájmem dva rozhovory s tímto řemeslníkem živé hudby (cituji) a po mnoha nudných rozhovorech jsem nadšena jeho názory, jeho životní cestou. Je si jistý sám sebou a má proč. Dosáhnout světového úspěchu byla jen otázka času a samozřejmě jistého štěstí, náhody … Vyzobala jsem z rozhovorů několik zajímavostí, v poslední otázce se zmiňuje i o harmonii, mém předchozím tématu …

• Ale svého druhu magor jsi …

Protože bojuju do důsledků! Potíž je v tom, že jsem maximalista a chci aby věci fungovaly s maximální energetickou výměnou. Všechno je mi málo! Energetický průtoky, který skrze mne jdou, jsou tak velký a výživný, tak hustý, že by to vůbec nikdo nepochopil

• Vyznáš se ve složitém předivu symfonického orchestru, ve všech těch orchestračních pravidlech, jak vést který nástroj.

Já se pořád učím. Profesor Antonín Bílý mě učil myšlenkové čistotě. Stručně řečeno, když už člověk něco dělá, neměl by si to zasírat blbostma kolem. Měl by mít hlavní myšlenku a té by se ty vedlejší měly přizpůsobovat a nepřekážet jí.

• Je to vlastně překvapivé, co se ti tak najednou povedlo s tím Formanem …

Mně se dějí neobvyklý věci pořád, ale tohle nějak logicky vyplynulo. Byl jsem připravenej. Hodně jsem na sobě pracoval a ty věci, které dělám, jsou na světový úrovni. A to neříkám proto, že bych byl nafoukanej. To tak je. Vždycky jsem se inspiroval Bernsteinem, Stravinským, Zappou, Davisem … To jsou lidi, který jsem přijal do svého srdce. Ne Karla Svobodu.

• Kdy jste přišel na to, že tohle je váš pravý styl?

Už dávno. Ještě před revolucí jsem měl svoji kapelu a nosil jednu botu červenou a druhou zelenou. Vždycky jsem byl divnej, vždycky jinej, výraznej. Teď se to ale tak nějak dostává do harmonie. Protože, kdybych nebyl osobnost, tak bych nemohl stát před symfonickým orchestrem a ten orchestr by nehrál to, co potřebuju.

Jo, je to sympaťák, a není vykvašenej, ale poctivě narostlej. Si myslí i Zuzi

Zdroje: http://www.reflex.cz/Clanek26166.html

http://lidovky.cz a dej si do hledej třeba varhan

linkuj.cz vybrali.sme.sk