16.01.2007
Moje řeč.
…
Ač jsem stár
nehodlám respektovat
vážnost situace
a spíše jsem nakloněn klukovinám
které jedině
skýtají chabou ochranu před smrtí
Uléhám většinou bez obav
že bych se už nemusel vzbudit
a probouzím se časně
nedočkavostí nového dne
Vzrušují mne obyčejné věci –
vítr a déšť
strom
tráva spálená sluncem
mochorůvka a jiná podobná slova
Důležité starosti starostů
přecházím úsměvem
někdy však poněkud kyselým a vzteklým
Ještě si ukopnu palec
do paty si vrazím trn
a někdy koukám po hvězdách
A tak dozrávám
spojiv konečnost s nekonečností
Vracím se ke kořenům
Nerad
(Josef Sedlák)
Přijdou dny, kdy se necítíš zrovna na vrcholu a stačí jen obyčejná věta: Tak, jak se máš, mami? a ten pocit, co celý den dovedně zasunuješ někam hodně dozadu a doufáš marně, že se rozpustí během dne jako cukr v čaji když se jím nebudeš zabývat, se mrška odněkud nečekán vynoří. On totiž existuje bez ohledu na to, že na něj nemyslíš. A pak stačí drobný podnět a v ten moment se uvolní nechráněná záklopka a je to hotový…. Ale důvod toho pocitu je tak legračně žensky trapný, že to prostě nemůžeš nikomu sdělit. Jen napovědět, že to vyznělo úplně stejně jako v mottu, co je tam nahoře pod avatarem … ach jo, mít tak hroší kůži … Zuzi :o)))
[1] (Tosk - WWW) Vloženo 17.01.2007, 11:48:38
[2]Jo, Tosku, (zuzi ) Vloženo 17.01.2007, 14:36:58
pěkná mrška a nezbývá než se s ním skamarádit a nechat se překvapovat nebo zaskakovat?! nic nenaděláš...Vaše IP adresa nebude veřejně zobrazena.
Číslo v hranatých závorkách vytvoří odkaz na daný komentář.
Avatar friendly.
