rozvedená bloguje

Dnes jsem totálně vycucnutá. Psychicky. Přišla jsem po osmnácté z práce a od té doby sedím, nebo vařím čaj, opékám kávu, teda opékám topinky a kávu vařím … cukroví baštím, Reflex čtu – ale jen lehce, vybírám si jen takové ty … plky. Byly dnes i světlé chvilky, ale ty stejně nevymazaly ani na chvíli z hlavy událost, kterou jsem se dopoledne dozvěděla od blízké osoby. Exekuce. Pokud to člověk vidí v televizi, nesoucítí samozřejmě tak, jako v případě spřízněné osoby (a jestli vůbec soucítí …) – ženy, která je v tom nevinně, relativně nevinně, ale … jistý takt mi brání rozepisovat se o té události blíže. Snad jen dva základní aspekty – sázení a půjčky v rodině. Stojí to prostě za starou belu… Ale dnes je to jak z hráze do rybníka a spadnout do problémů může každý…

A tak jen tak dneska jsem a občas mně myšlenky utečou za ní, jak to vyřešila, jestli našla konečně odvahu k ráznému manželskému řezu … naštěstí nějaké možnosti ještě má.

Jo, vzpomněla jsem si na své manželství … docela dlouho jsem se trápila a mé rozhodování bylo ovlivněno asi nejvíc i společným podnikáním ve specifické oblasti výtvarného řemesla, kde jsme se dostali až úplně nahoru. Nemyslím peněžně, myslím jinak. A pak už to prostě dál nešlo a já jsem se jednou rozhodla impulzivně během pěti minut k rozchodu a bylo to hotový. Naštěstí měl manžel chalupu po rodičích, takže ten rozchod byl dokonán okamžitě. … Už je to 7 nebo 8 let… nevím. Okamžitě jsem přestala marodit a během tří let jsem se úplně zbavila pylové alergie. Neměla jsem čas chodit na injekce a jednoho léta jsem si uvědomila, že mám pokoj, kde nic tu nic. Teď mám tedy zase občas nějaké drobné regrese, ale celkově se to nedá srovnat s dřívějším stavem. Ale stále je mi trochu líto té naší bývalé živnosti. Ale ta úleva je přece větší…

Také se vám určitě stává, že něco stále přemíláte, obracíte se všech stran a nejste si jisti… a pak někdy, zcela nečekaně, přijde … rozřešení nebo... jak to vnuknutí pojmenovat. Jen tak lehce, mimoděk a vy si uvědomíte to staré a stále platné … všechno zlé je pro něco dobré. Někdy to trvá několik let, než si ten fakt uvědomíte. Nelituji toho kroku, ale jsem jím asi dost poznamenána, když jsem si to slovo rozvedená dala do záhlaví …no, teď mě to právě napadlo!

Jo, ale ale ..  o čem jsem to vlastně chtěla psát? Píšu a navazuji a najednou … nit je v čudu. Možná jsem chtěla ještě napsat, že jsem tak … vybrakovaná, že se jen tak ploužím bytem a ani jsem dnes nezatopila. To bych totiž musela jít ven do kotelny a něco pro to udělat. Ale já stejně nezmrznu, mám v kuchyni pěkně nafajrovaný akumulačky a určitě se už klepou, kdy jim pustím žilou. Fukar půjde na plnej ceres, já si na ně sednu, přikryju si neprodyšně ale volně holé nožky prošívanou péřovou přikrývkou a budu si akumulovat teplo do sebe a do té peřiny. Dovedete si představit tonevýslovné blaho?  A budu tam sedět tak dlouho, až budu cítit, že už to dál nejde a pak se s tou vřelou peřinou přesunu na měkoučké kuchyňské kanapíčko a pokusím se usnout. Jo, k úplné dokonalosti ale ještě někdo schází. Pod tou peřinou. Ale všechno zlý je prý pro něco dobrý… Zuzi.

linkuj.cz vybrali.sme.sk