rozvedená bloguje

Ty svátky… stále mě to láká něco ukusovat,  a tak budu chodit každý den na výlety za město a budu pro vás objevovat takové hlouposti, kterých si mnohdy ani nevšimneme – no a případně i krásy přírody .. i když teď je takové liché období, opadalo listí … , ale přesto -  když zasvítí slunce, dá se na ten podzimní barevně chudý repertoár koukat a také obdivovat. Dnes bylo nádherně a celé naše město vyrazilo na výlet. Já jsem šla dnes rozbahněným terénem, a tak jsem známé i neznámé chodce potkávala až cestou zpět, na silnici. Naštěstí v přírodě, mimo asfaltku zavítal málokdo, a tak jsem mohla nerušeně fotit to co jsem si myslela, že by vás mohlo zajímat …

Zde se říká odedávna U křížku. A letos křížek majitelé po dlouhé době zkrášlili, ještě nedávno byl totiž pěkně zarezlý a kolem nebyla vysekána vegetace. Ale Ježíše už stejně někdo ukradl, vlastně ještě před tou renovací. Dříve tudy vedla turistická stezka – vinula se mezi poli. Ale byla rozorána, do blízké vsi tudy stejně nikdo nechodil, každý jezdí autem nebo chodí po asfaltce. Když nemá spoj. Ale mně to vadí, je mi líto každé zmizelé stezky, spojnice dvou bodů, s každou zaniklou cestou se ztrácí i něco z naší společné paměti.

Křídlatka – znáte ji? Jedna ze známé trojice invazních rostlin (křídlatka, bolševník, netýkavka žláznatá), které vytlačují naše původní druhy a vráží tak klín do našeho domácího ekosystému … No, to je ta zlá křídlatka vzadu a před ní je naše štětka obecná, tu znáte ne? Dříve a možná i ještě teď se její zdřevnatělá květenství barvila a používala do suchých vazeb hlavně věnců. Na tomto místě pozoruji křídlatku již více let. Z jedné strany pole, z druhé rumiště, nesečená část meze. Nikdo se o ni nestará a ona se příliš nešíří. Příroda to má pod kontrolou  :o)

 A jsme dole u rybníka. Zde mají svou základnu rybáři, ale vlastně sem už moc nechodí, dětské tábory už 2 roky nepořádají. Na louce pod hrází rostou vzrostlé břízy. Teď, po opadu listí, se nám otevřel pohled do holých korun a vidím na dvou stromech skoro vedle sebe opuštěná ptačí hnízda. Jsou hodně nahoře a docela velká a taková nepořádná, však se podívejte, jedno z nich jsem si zoomem přiblížila. Nevím jakému druhu patří, snad, jestli sem zavítá buteo, mohl by poradit, já se v ptačích hnízdech nevyznám…

 A mezi břízy se nám zatoulal i jeden dub. Znáte pohádku Jana Wericha Až opadá listí z dubu … (kniha Fimfárum)? Na to se nachytal čert. Suché listí z dubu totiž na podzim neopadá, ale vydrží přes celou zimu. Opadá až když se začne vylupovat na jaře listí nové …

A jsme na hrázi. Slunečné počasí láká k posezení. A tak si sedám a zavírám oči. Teplo od slunce se mi opírá do tváře a mně se nikam nechce …

 A pro romantické duše západ slunce nad vodní hladinou … ale je to jinak … je ještě denní světlo, fotím jen proti slunci a zapomněla jsem si nastavit program… proběhl mi krajem fotky vlčák, tak jsem musela zleva kousek vyříznout, ale nijak to scenérii neublížilo. Nepovedená fotka a jaká krása … Zuzi

linkuj.cz vybrali.sme.sk