rozvedená bloguje

Navazuji na předchozí text. Miroslav mě fakt překvapil, je jinak velmi opožděný, na nic nespěchá a některé záležitosti spolu řešíme roky, no není divu při té naší periodicitě psaní. On prostě nikam nepospíchá, ač by mohl, není zrovna mladý… ale je velmi aktivní. Seznámili jsme kdysi se na nějaké seznamce a aniž bychom prošli fází zamilovanosti, stali se z nás výborní kamarádi. No kdyby nebyl ze Sněžníku, tak řeknu, že je Brňák … však víte, jak já si na Brňáky potrpím… my jsme si povahově velmi blízcí a oba jsme to vycítili. Máme spolu společné knížky a půjčovali jsme si vzájemně knížky. To on mne před lety poslal poprvé knížku Norské dřevo zapůjčenou v děčínské knihovně a já mám už několik let u něho zašantročenou jednu knihu…. nemůže ji najít… ale ty knihy to je vedlejší produkt. Hlavně jsme oba jsme takoví trochu extrovertní samotáři a milovníci přírody.

Tak ten balíček od Mirka přišel jak na zavolanou … byla tam spousta krásných překvapení a v ruce psaný dopis, který začíná tak hezky ….. Milá Zuzanko …  Mirek je v důchodu a konečně včas zaznamenal, že budou vánoce … poslal mi nejen postrádanou knížku, ale i svůj vlastnoručně nafocený kalendář a krásnou novoročenku a dlouhý dopis. Je to moje dnešní náplast na bolavou duši, která marně doufá až do sebezničení … no, ne až tak, jen to hezky drásá, ta slova … sebezničení …

Ale o tom mizerovi už psát nebudu.  Zuzi.

Tak, vážení, tohle všechno je MOJE!!!!

"Košík na sníh" a omluvte neostrost,

fotím totiž bez blesku z volné ruky, je to měkkčí, ale někdy neudržitelné...

linkuj.cz vybrali.sme.sk