rozvedená bloguje

Zdá se, že syndrom blbnutí mě ještě neopustil, no je to ale už o něco lepčejší… Už jste někdy slyšeli toto: „Přesýpání nálad“ ? Krása, co? Tak to je název obrazu Františka Kavána, malíře Vysočiny pod Hlinskem, krajináře, tvrdého chlapíka, který maloval v plenéru i ve zdejší tvrdé zimě, no však se neotužil a naopak na to doplatil … pak tomu věřte … všeho moc škodí. … A tak se to také stále ve mně mele – a to je to přesýpání nálad...

Dnes odpoledne jsem měla akci v obřadce a ač jsem si byla jista, že jsem si ráno vzala do práce v igelitu zabalené černé obřadní lodičky na vysokém podpatku, nemohla jsem je v kritickou dobu najít. Následovala rezignace a odchod v běžných černých botkách. Přicházím na místo, otvírám kovanou bránu a nikde nikdo, jdu dál a všude zavřeno. Podezřelá situace, a tak jsem zoufale nahlédla do kabelky na parte a ouha … zjišťuji, že jdu o dvě hodiny dříve … no nejsem trochu … magor?

Tak jsem ještě zašla na poštu a ve zbylém mezičase domů pro ty lodičky. No, také jsem je nikde neobjevila … a to už jsem znejistěla. Obřad jsem tedy absolvovala ve starých botkách … no na mém standardním výkonu se tento handicap neobrazil.

Ale já hlavně jsem přišla popsat tu svou druhou náladu, ne tu zmatenou a rozpačitou. Tu veselou a nadšenou a překvapenou. Boty jsem sice doma nevypátrala, ale v poštovní schránce jsem měla balíček z Jílového u Děčína… a to znamená že se po roce opět ozývá dobrý kamarád Miroslav. Tentokrát nějak brzy … vždycky ten přelom prošvihne a někdy konec roku zaznamená až o velikonocích … ale já znám jeho kvality a nějaké muchy mu ráda toleruji… ale o tom později. V televizi dávají dokument s Davidem Vávrou Můj Braník, jdu se dívat, pak to dopíšu … a budou i fotky … zatím… Zuzi

přikládám báseň Františka Kavána, chmurnou báseň:

Podzimní

Všude je pouhá trpká pravda
není čím oči potěšit.
Stromy se příliš rozednily,
zcuchaná hnízda se nemohou skrýt.
Všecko je samá obloha.
Stěny se tuze vynořily,
den a vzduch vadne na pláních,
zelená hesla v řece hnijí,
po kopcích vyčkává pravdivý sníh.
Bude už brzo na mně řád:
Už se ve mně všecko ustaralo,
co mělo mě rádo, co jsem měl rád.

(Rozhledy, 1897)

linkuj.cz vybrali.sme.sk