rozvedená bloguje

… Dnes jsem se probudila už ve čtyři a zase jsem nemohla zabrat! Zašla jsem dolů se osprchovat, ale pak jsem si ještě vlezla do flanelu a zasedla k PC – měla jsem v hlavě to předchozí dežaví… no a mně se nejlépe píše poránu. Tedy hned po probuzení. Začíná nový den – naděje ještě tady je (znáte autora?), odpočinutý mozek jede na plné obrátky a tak neváhám a bloguji. Publikuji a zívám a pociťuji chlad. No jo, Zuzi si zase nevzala teplé ponožky, a od země jde ve starym baráku chlad. A nejdříve to odnáší nohy a špička nosu. Ta je také jako rampouch. Tak honem zase do postele. Probouzím se o půl desáté a ta kritická místa stále zebou … není zbytí opět vstávám a jdu ven roztopit kotel. Chvíli to potrvá než se ovlaží … přemýšlím co, mám toho hodně, i do práce musím, ale zase vyhrál deníček.. Syn ještě vyspává, takže je v domě klid a PC volný… a tak ta lovestory…

Před pár týdny jsme likvidovali u tety pozůstalost. Spousta předmětů, těch starých, ještě z Frýdlantu, těch, na které byla zvyklá a měla je ráda, vždyť je používali ještě s milovaným strejdou … tak jsem se o ně dělili nebo je třídili jako odpad. Plastové opotřebované mističky, talířky a plastová konvička na zalévání květin. Nikdo z nás ji nechtěl, byla tak nemoderní… a ostatně mám doma už dvě. A nechci hromadit zbytečně. Šetrná maminka ji ale odmítla jako nepotřebnou a zatím ji odložila na parapet. Na oči. Tak jsem na ni celý den podvědomě pokukovala, a pak už vědomě a nakonec se mi hodně zalíbila. Byla vlastně krásná. Ale ne na první pohled… Tak jsem si ji odnesla domů dobrovolně. Jsem do ní zamilovaná den ode dne více. Zjistila jsem totiž, že je i navíc i funkční… hm... a není to nakonec tak nějak podobně i s těma vztahama????

Věci jsou jako lidi a některé mají i duši, zdá se možná, že všechny …. Zuzi

linkuj.cz vybrali.sme.sk