rozvedená bloguje

V pátek ráno odlétala Zdenina domů z Ruzyně a Zdenina má ráda jistotu. Mít dostatečné časové rezervy. A to nejsou čtvrthodiny ani půlhodiny, hodiny jsou to. Ale stejně se musely ještě hledat spoje náhradní, takzvaně na fest, kdyby něco a člověk s autem na telefonu – kdyby ani to „ještě něco“ …  no, jistě, ale také předtím zajistit tuplovaný budíček. A to jsem byla já. Nejsem sova a když jsem zapojena v pracovním procesu řídím si budíka na pátou. Takže jsem dostala za úkol zjistit, zda vstala, a to znamenalo po zazvonění svého mobilu ji prozvonit a čekat na zpětné kontrolní prozvonění…no blázinec na ntou….

Dlouho po mně nikdo nežádal takové záruky a není divu, že mě ta zodpovědnost docela svázala. No strachy, že nedojde k domluvené akci, nemohla jsem usnout … zabrala jsem pravděpodobně někdy po půlnoci. Ráno slyším zvonek, hmátnu popaměti pro mobil, poslepu prozváním a po prozvonění si ještě na chvíli slastně zavírám oči … a  najednou sebou cuknu – kolik je hodin??? Na mobilu …36, a tak rychle záchod, koupelna, obléct, popadnout tašku a jít. Ještě rozsvěcím v kuchyni a pohledem na velké hodiny se přesvědčuji o čase a strnu. 4.55. Nevěřícně zírám a v hlavě se mi rozjíždí dosud potlačený kolotoč myšlenek… sakra jak to je s tou Zdeninou.. ale protože je už 5 hodin a z tašky slyším echo – melodii na budíku, instinktivně prozváním a poté jsem i prozváněna …. no, do pytle, to se mi snad předtím  muselo zdát … jinak nevim… v hlavě se mi pomalu rozjasňuje a já si uvědomuji, že jedinou jistotu – důkaz o snu,  nacházím ve faktu, že se Zdeninou jsme dosud nepřímo komunikovali jen za pomoci SMS, a tak bych před prozvoněním musela vyhledat její číslo v seznamu, a to jsem nedělala, jen zmáčkla tlačítko …

Jdu do práce a pak k autobusu se rozloučit a zamávat. Sbohem Zdenino, sbohem pivo …

Jsme zde obě a já sděluji svou dejavu story. Ona se směje a kontruje. Její máma dnes vstávala v jednu v noci, všude rozsvítila, oblékla se, nasnídala a dala se do takového toho bezcílného běhání po bytě a přitom si zpívala a pískala. Takže Zdenina vstávala už ve čtyři hodiny….

No, ptala jsem se jí, co zpívala za písně. Tak prý změnila repertoár. Dokud uklízela ve smutečce zpívala si co slyšela tam … nejvíc Čechy krásné (při tom se spouští), také Zelení hájové, Nikdy se nevrátí … teď chodí do denního stacionáře do důchoďáku a zpívá co frčí tam  Hašlerky a tak … ach jo, co budu zpívat já …. musím si pak někdy včas připravit nějaký repertoár … hodilo by se třeba kum de kore nebo ta vánoční … glooooooglooooria nebo Svěrák Když se zamiluje kůň či tu o lásce, jak se při ní vždycky dojmu, jak to jenom je … Zuzi

Musím se někdy podívat …

Zdroj obrázku: www.dusecz.com/zobrazimg.php?id=238

linkuj.cz vybrali.sme.sk