rozvedená bloguje

Už jsem o tom psala několikrát. Likvidujeme pozůstalost po tetě. Protože jsem jediná, která topí uhlím a dřevem, brácha navezl ke mně na zahradu starý nábytek určený na rozřezání a spálení. A já jsem ráda, nemusím kupovat dřevo. Nábytek je poctivý, z masivu, něco málo z dřevotřísky.

Dnes dopoledne přišel kamarád s pilou a pustili jsme se do toho. Já jsem tedy spíše uklízela kotelnu, aby bylo co kam dát. Mám kotelnu a kůlnu, ta je mimochodem postavena na klenutém opukovém sklípku, a oba prostory jsou přeplněny věcmi. Neustále s nimi bojuji ( s těmi věcmi), nekupuji nic co by nebylo nezbytně nutné, ale moje snaha vychází stejně trochu naprázdno. Maminka, která celý život šetří, mi sem stále něco nocí. Staré krabice, staré kastroly ….. a to nemluvím o tom, že zde je spousta předmětů už z dřívější doby. Když se teta stěhovala z domku do penzionu a babička z bytu také tam. Prostě z většího do menšího … Dnes jsem si chvílemi zoufala, to když jsem objevila v zastrčených koutech různé „poklady“. Za takřka archeologický nález považuji brožurky a knížky a kalendáříky různých náboženských sekt, které laskavá babička přijala ale nemohla je vyhodit nebo spálit, a tak je ukryla na tajné místo. Měla jsem špatný pocit, když jsem ty knížečky pálila. Udělala jsem to hned, impulzivně. A ten divný pocit mám i teď, když se svěřuji. Mám respekt před bohy přestože nejsem pokřtěna a nikam se vědomě nezařazuji.

Nebylo tomu úklidu konce, s kamarádem jsme kombinovali co a jak, a radil mi co se starými hřídeli, motory, spotřebiči a mně neznámými součástmi. Vlastně jsme skoro všechno vyřadili na odvoz do sběru. No a od rána jsem pokukovala po jednom křesílku. Nikdo ho nechtěl, je nemoderní, ale mně se od začátku líbilo. Stylově čisté, vlastně na mě působí jako krásný ladný objekt. Jenže ….  zase krám navíc do baráku. Tak jsem od rána „zápasila“ sama se sebou -  mám či nemám…  Nakonec jsem na poslední chvíli zabránila katastrofě a křesílko si odnesla do podkroví. A jsem ráda, takové už se dnes těžko sežene. Podívejte se a usmějte se prosím s pochopením. Zuzi.

linkuj.cz vybrali.sme.sk