rozvedená bloguje

Někdy mi přijde, že moje libůstka se stává obsesí. Mám ráda slova – neobvyklá nebo už skoro zapomenutá a znovu se vynořená slovní spojení, mám ráda, když někdo za mne vyjádří MÉ pocity dokonaleji než bych je popsala já. A někdy mi i vysvětlí podněty těch pocitů – je to, jako by mi někdo otřel zamlžené sklo a já na chvíli prohlédla … Taková slova, myšlenky nacházím všude a stále, stačí jen, abych byla pozorná a soustředila se … někdy je to lehké – sedím u televize, poslouchám tok smysluplné a krásné řeči nebo čtu knihu, dopis a najednou se TO objeví. Jen ten prchavý okamžik nezmeškat, zachytit a alespoň na chvíli zafixovat, uvědomit si a třeba i zasunout do podvědomí nebo si poznamenat na kus papíru… Hmmm, to není tak těžké, těžší je tuto choutku uspokojovat v normálním životě. Nelze s někým hovořit, bedlivě naslouchat, zachycovat a ještě … ukládat … komunikace pokračuje a prchavý moment uteče než se naděješ, protože se musíš soustředit na další a další vjemy …

Četla jsem rozhovor s Igorem Timkem z No Name (Právo,9.11., příloha Café), v jedné otázce vystihuje co se vám teď snažím sdělit:

Můžeš se jako autor textů charakterizovat?:

Na to se mě ještě nikdo nezeptal. Musím přemýšlet … Snažím se poslouchat lidi a co víc, snažím se jim rozumět. Myslím si, že lidé v běžné řeči říkají strašné hity, úžasné hlášky, vynikající příběhy ze života. Když je člověk zachytí a uplete z nich nějakou písničku nebo třeba knihu, musí to fungovat. Lidé říkají perly, škoda jen, že většina z nich je neslyší.

A abych podpořila text důkazy, vyhledala jsem si už odložené staré noviny, na jejichž okraj jsem si v neděli? při vaření a žehlení zapisovala „hlášky z televize“. Většina jich je z krátkého filmu o pražských strašidlech (67. rok, komentář četl Jan Werich) a tu poslední řekla mladá misionářka ve svém medailonku.

Není čert tak strašný, jak ho malují (nezaškodí si občas připomenout tohle přísloví bojí-li se člověk do něčeho jít …)

Noc byla vymyšlena proto, aby člověk uviděl všechno to, co neuvidí ve dne (krásné, poetické)

… To se dnes málo ovládá (pozapomenuté slovní spojení)

… Milenkou chtěl ji zváti (to zní velmi decentně, pravděpodobně archaický výraz pro dnešní: chtěl se s ní vyspat nebo něco ještě drsnějšího… )

Když jsem zamilovaná, ten vztah prostupuje všechno co dělám (znám ten pocit i umím popsat, ale nikdy jsem nepoužila pro mne pozapomenuté slovo PROSTUPUJE, které je v tomto smyslu naprosto výstižné!)

Zuzi

dopisuji pod čarou, co jsme teď četla v jednom komentáři va webu:

"Nenechte prchlivost cloumat Svým majestátem"  (dosud jsem neslyšela, ale je to podnětné, připomíná jakousi nutnost být občas důstojný a kultivovaný...)

linkuj.cz vybrali.sme.sk