rozvedená bloguje

 Dnes mi přijela návštěva – Štěpánka. Skamarádily jsme se nedávno v nemocnici. Štěpánka je obdivuhodná a statečná osůbka. Je jí 30 let, má dvě děti, to první postižené. Je rozvedená, ale tak trochu žije a přece nežije s otcem dítěte druhého. Nikdy ho ale neuvedla do lejstra, protože na ni nebyl moc hodný, vlastně ani teď ne, ale už ji alespoň nemlátí ... je to divnej chlap. Moc tomu nerozumím, ale trochu přece, také mi trvalo mnoho let než jsem se rozhodla pro rozvod...

No člověk někdy věří, že bude tak, jak má být a že už i je tak , jak má být .... není to ale rezignace?  Někdy nahromaděný problém ale vyřeší okamžitý impuls ..... ale není i tohle osudovost?  ..... každopádně si někdy myslím, že neustálá osobní snaha o něco nepřináší vždy ovoce, budeme-li „obdařeni" nezáleží určitě jen na nás ...

No Štěpánka je ale moc hezké děvče a není nijak nalomena nepřízní osudu, vím i z nemocnice jak umí flirtovat a jak je na ty chlapy všímavá. Třeba dnes v Tesku, když jsme hodnotily chlapa ve frontě u vedlejší pokladny, tak si všimla, že on ví, že o něm mluvíme, no já ne ....

Než jsem se ráno stačila rozkoukat, Štěpánka přijela. Bylo kolem půl deváté ráno, a tak počítala s tím, že nestihnu připravit snídani, a tak se zařídila sama. Přivezla pro každou z nás pochoutkový salát a 3 housky. No a také jsme to pomalu zbodly. Já už to do sebe v závěru soukala, no však prý toho bylo pro každou 20 deka ... hmm.....

Pak jsme klábosily a koukaly na netu na fotky chlapů a to nám vydrželo do jedenácti. No a pak jsme vyrazily na dobrodružnou výpravu do pardubického Teska. Štěpánka tam měla přesně v poledne u hlavního vchodu sjednané rande. Rande se svým milencem z netu. Ale háček byl v tom, že na to rande šla za jinou... za svoji kamarádku, která zkoušela jeho ... ano, důvěryhodnost.

Musím se přiznat, že jsme byly mírně chaotické a zmatené a svým neustálým pendlováním a hledáním vhodné pozorovací pozice jsme se staly podezřelými a Štěpánka si všimla, že když jsme už asi pošesté procházely první uličkou mezi pokladnami v přízemí, byly jsme sledovány .... , také jsme se staly nápadnými v oddělení drogérie, kde jsme střídavě postávaly u okna a hleděly na osamělé zaparkované kolo -  Š. vydedukovala, že musí být jeho. Nešlo tam ale postávat stále, a tak jsme vylezly ven a pozorovaly chvíli vchod z nedalekého nadchodu. Nejlepší pozorovací pozici jsme objevily nahoře u záchodů, ale to už bylo půl hodiny po. Jsme slepice. Pravděpodobně jsme byly spatřeny a identifikovány již dříve.

Vyhodnocení akce – naše chyby:

Neprovedly jsme domácí přípravu na akci.

Štěpánka mi neukázala jeho fotku.

Štěpánka se nenamaskovala.

A proto jsme nemohly pracovat samostatně, ale vždy jen ve dvojici, kde jedna z nás byla snadno identifikovatelná.

A proto akce Rychlé šípy skončila fiaskem.

A tak jsme se vrátily do Teska a koupily si kočičí jazýčky.

A pak jsem jeli domů...  cestou jsem ještě z pradávné nostalgie navedla Štěpánčino auto k jistému domu, kde bydlí hrdina jedné mé krátké lovestory. Dům jsme našli hned, přestože jsem zde byla jen jednou, vlastně dvakrát: " před "kinem" a po "kině" ...  a vypadalo to tehdá tak nadějně – zemědělský inženýr, odborník na reprodukci .... jen s tou naší to nějak moc nevyšlo ... Zuzi

Dodatek: Psala Š., – kamarádce napsal, že se omlouvá, NEBYL TAM, šaškovaly jsem zbytečně!!!

linkuj.cz vybrali.sme.sk