rozvedená bloguje

sníh padá, aby každé zvíře ukázalo stopu svou

Jen bych chtěla podotknout –

-        že je venku krásně

Jsem sama, pro syna si přijel před hodinou manžel, přiveze ho večer. Nemusím  mu proto podstrojovat a ušetřený čas věnuji loupání ořechů pro Brňáky a pro Pražáky na zahradě. Pěkně fouká, ale svítí slunce, doufám, že mě nebudou zábst prstíky.

Takový krásný podzim a já si o tom ani nepovídám s virtuálním L., už si na to zvykám, že už nikdy … a ani není s kým se procházet a držet se za ruce a ani toho moc třeba nemluvit....

Myslím, chodit bych už mohla, zdám se v pořádku a měla jsem domluveno, že mne syn odpoledne doprovodí na první delší vycházku ze město k rybníku, ale … odejel. Půjdu sama. Bude to pro mne asi takový malý svátek, stejně jako  byl kdysi, ten pocit , po místo, tu atmosféru mám v sobě dodnes … trávila jsem první těhotenství v závěru v nemocnici a když jsem se s dcerou vrátila domů, byla jsem taková bezradná jak to všechno stihnu, kojila jsem, a byla celá zesláblá, lítostivá  a taková ještě né moc vhodná do života na plný pecky. Dcera se narodila koncem srpna a já si přesně vzpomínám … byl slunný podzimní den a maminka nám poprvé pohlídala dceru a já jednou vynechala kojení. Jeli jsme s manželem do lesa a bože to byl pro mne zážitek na celý život. Být v lese, sednout si na poražený kmen, pozorovat partu mravenců jak něco někam stále nosí … a teplo a slunce a najednou tak volná bez té stálé starosti o mimino ..…

A takhle to se mnou je, a ještě ten dnešní Alois Nebel …  dnes v příloze EX NA TRATI rozdával AN Nebelovy ceny míru a   „To nejkrásnější ocenění a třicet věnečků navrch – Nebelovu cenu míru – dostala moje žena Květa. Kluci hlavně chtěli, abych měl rok zase doma klid a mohl s nimi chodit na pivo. Já ale vím, že ona si ji zaslouží. Miluje mě a já ji. A to je nejvíc.“ 

No a je to, pitomej komiks, opisuju a zase cedím, jdu radši loupat ty ořechy. Mám zase ze včerejška přednatlučeno. Kamarád si přivlekl pod přístřešek špalek a tím tupým koncem sekery mi nadělal bedýnku. Tak já jdu … brečet ven … Zuzi

linkuj.cz vybrali.sme.sk

26.10.2006 | rubrika: Ztráty a nálezy | permalink
Komentáře


Všechna pole jsou nepovinná.
Vaše IP adresa nebude veřejně zobrazena.
Číslo v hranatých závorkách vytvoří odkaz na daný komentář.
Avatar friendly.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
URL vašich stránek:
Nadpis:
Text:


   

čtěte také články z blogu Čtěte knihy - jsou zdravé 1. Když sedět, tak na dobré adrese - a pravém místě
2. Svět knihy je i Tvůj svět! - Svět knihy Praha 2012 / 17. – 20. května 2012
3. Vídeň jarní literární / 5. - slova, která si zaslouží by byla v kámen vytesána
4. Vídeň jarní literární / 4. - Albertina - čtoucí žena
5. Vídeň jarní literární / 3. - Postmoderní objekt Palimpsest pod klenbou kopule kostela sv. Karla Boromejského
6. Vídeň jarní literární / 2. - záhada výstavního exponátu trvá...
7. Vídeň jarní literární / 1. - symbolický hrob spisovatele Franze Werfela na Der Wiener Zentralfriedhof
8. Roald Dahl: Čarodějnice - dočetla jsem
9. Jsou dny, kdy i knihomol odstrčí knihu - 1. máj 2012
10. O čem se píše – Martin Zet: performer v roli Koniáše - umělec pracující s tématem knihy, však nejen s tím tématem.
... a další.


adopt your own virtual pet!


Dnešní žebříček příspěvků