rozvedená bloguje

Celý pátek a skoro celou sobotu jsem makala v práci a dostala jsem se do situace, že jsem tak utahaná, že se do té nemocniční postele trochu těším. Změna, klid, oproštění se od každodenních povinností a domácího a pracovního prostředí. Noví lidé, nové zkušenosti, nové prostředí. I když- ta nemocnice není nic moc, že ano ... Dostala jsem-  když jdu pod tu kudlu od pana Vika (zákazník, evangelický farář v důchodu, vždy svěží, dobře naladěn ...) krásnou štíhlou jehlanovitou svíčku v teplých barvách a od kamarádky Milady pražskou kouli. Milada se na mne ve čtvrtek přijde podívat, a myslím, že to bude jediná návštěva... také se ozval můj virtuální L., že možná přijde i kouzelník, ale je to dost podivný nápad, viděli jsme se jen jednou, v květnu a jeho druhá návštěva bude v nemocnici? , když budu pravděpodobně trochu zdecimovaná a úplně neškodná ...!!! Tak jsem kula pikle a napsala jsem mu kdysi, že jestli se ještě někdy setkáme, takže ho svedu, asi to bere vážně a nechce riskovat! Asi na to, spíš určitě !,  opravdu v téhle situaci mít nebudu pomyšlení... ale on stejně jen tak... blábolí.... Ale upřímně řečeno, pomyšlení na jeho návštěvu mi dělá dobře ...

Radost mi také dělá syn, docela se teď dobře snášíme a pomáhá mi. Celé odpoledne jsme tvořili u počítače tabulky disciplin páteční soutěže pro děti, kterou jsme pořádali. A že to byly nervy, asi pro oba, ale zvládli jsme to.

Tuhle zprávu píšu v práci, dělám zde nástěnku a tisknu fotky z akce. Nechala jsem se tak unést, že jsem nevyfotila všechny děti a hlavně ne vítěznou dvojku Kremina – Šimůnek. To je tedy průšvih ... ale na zase tak velký.

No a co ještě nového? Nenasytní ptáci mi na zahradě vyzobali už skoro všechny slunečnice a parádně posrali zahradní stůl, nad který se kloní šeřík. Když tam přijdu, tak se rozletí to hejno do všech stran... A vůbec se mně nebojí, dala jsem si schválně bednu se slunečnicemi tak na metr od sebe. A brhlíci a sýkorky v pohodě, nevím jak je možný, že tu je najednou tolik brhlíků, viděla jsem je zatím jen v lese. Uvidíme jestli je tu drží ta slunečnice nebo si tu pronajali teritorium ... No a ořechy padají, a babička vždycky dopoledne přijde a přemístí je na sušák pod stříšku. Letos mám zákazníky na ořechy, ale musím je vyloupat. Chtějí Buldokovi, Sam Indián a ještě nějací zpříznění Brňáci od Buldoků. Budu doma více jak měsíc, tak budu loupat. Kamarád se mi nabídl, že mi je načne a já si budu jen nožíkem dobývat. No a proč ne? Ve dvou se pracuje lépe než samotnému. Když je ten druhý hodný a hezky se s ním škádlí ... tahle kombinace je to co mě baví ...

linkuj.cz vybrali.sme.sk