rozvedená bloguje

Dnes naposledy jsme se sešli s kamarádkou Zdenkou, spolužačkou ze základky. Zítra frčí do Itálie za svým Brunem a kocourem. Pobývala zde 2 měsíce, dohlížela na maminku, které zemřel druh. Maminka s ní nechce odjet, a tak se zde střídají s dcerou. Silvie žije pro změnu v Anglii. Obě děvčata jsou temperamentní a myslím, že jejich přítomnost na mě měla kladný vliv, alespoň Zdenka mi to před chvílí potvrdila, že jsem se podstatně zrychlila…  A naučila jsem se pít pivo, které jsem předtím snad 10 let nepila. Zdenina chodila každý večer na jednu Poličku. Já ale s ní nepravidelně. A to jedno mi pokaždé  úplně stačilo, abych se za tu hodinku, co jsem ho pocucávala, odrovnala. Jednak jsem se rozjařila, rozpálila, rozpovídala a úplně nejpozději rozzívala a přešla do útlumu. Sama se sobě divím, že jsem se ještě te´d po návratu posadila k PC a píšu, ale člověk vydrží víc než zvíře a pevná vůle ženy je příslovečná – má-li se o co opřít .. A to já mám… mám přece tu svoji virtuální známost! Trochu podivné, ale člověk si zvykne i na šibenici, natož na hřejivá  slůvka v pravidelné dávce….  Ale ale dnes jsem měla jiné plány, chtěla jsem zde rozvinout závažné téma o postmoderně a postpostmoderně a jak se pozná v dnešní době to opravdové umění, no, ale raději teď plácám o ničem a myšlenku na postmodernu nemám ani jednu, ale není každý den posvícení, ale mohlo být… vždy když je státní svátek a nejde se do práce a je to placeno, tak mám pocit že mi život dopřál nějaký bonus a mám vznešené myšlenky a snažím se mít hezký den. Ale nějak to nikdy nemá souvislost s tím svátkem … jenom se mnou a mojí sobeckostí využít den  mimořádně placeného volna k tomu, abych si udělala dobře…..   Jdu spát… Dobrou noc…. Zuzi

linkuj.cz vybrali.sme.sk