rozvedená bloguje

  Student přebývá přes týden v Ústí a já přebývám v domečku sama. Před chvílí jsem si vzpomněla na popelnici, tak jsem ji vykoulela před vrata. Překvapil mě teplý večer. Myslím, kdybych šla sedět k ohni a povídat si, letos jsem toho ani jednou neužila. Nějaké primitivní ohně sice byly, ale jen za účelem opečení buřtů. Vlastně jen dva, jeden v Maštalích s Miladou a druhý v České Kanadě. Oba ve dne, takže nic magického. Zaznamenala jsem ale , že už to pravděpodobně asi neletí, teď letí barbeque. Říkal Petr, že ve středu připravoval dřevo na zimu motorovou pilou  a sousedka mu přišla vynadat jestli si náhodou nevšiml, že mají barbeque. Loni se ještě grilovalo, letos je tedy barbeque.... možná, že to je ale jedno a to samé. Já budu dělat barbeque, až se zase vrátí móda pečených buřtů, jsem ráda  mimo stádo, v mírné poklidné opozici

Dnes jsem mimo běžné práce pracovala venku před budovou a šťourala mezi žulovými kostkami plevel. Bylo to příjemné, měla jsem bílé tričko a zelené tepláky s lampasem a černé tenisky. Pak jsem nějak na to zapomněla se převléct, protože jsem musela odběhnout dovnitř a už jsem se k té práci nemohla vrátit, musela jsem obsluhovat a radit. Ještě štěstí, že jsem tak nepřijala klienta z mého vedlejšáku, ale stejně jsem zaznamenala, že když mě spatřil, trochu se zarazil, ale snad jsem to pak citlivým a korektním vystupováním napravila. Přišel smuteční host domluvit se na znění smutečního projevu na středečním obřadu. Měla jsem ze soboty čerstvě udělané zářivě červené melíry, bílé tričko s výstřihem do V a džíny. Ty vlasy mě nenapadly, když jsem je na zahradě se Sašou tvořily, ale možná je to trochu odvážné, ale ona to ta černá barva kostýmu a halenky srazí.

Celý den jsem dumala jak si syn vede v Ústí. Dvakrát jsem mu volala. Je prý to fajn, na intru i ve škole. Ve třídě jsou jen 3 kluci a také spolu spí na pokoji. Tak jsme s dcerou v klidu, měly jsem o něho jakési obavy. Jen mě napadlo, že si asi slevenku na autobus měl zařídit v okrese kde bydlí a ne v okrese kam dojíždí, to jsme teda asi po...... Také mi přišlo, jestli ten život nebereme na lehkou váhu. Doma jsme zapomněli několik důležitých věcí jako pyžamo, kelímek na kartáček na zuby a pastu, džíny, pravítko 50 cm, a ještě něco, to bych se ale musela jít podívat na seznam. Řízky už snědl, ještě mu tam ale zbývá 6 rumových koulí, měla jsem si nějakou doma nechat, docela bych si těď jednu kouli před spaním dala ...

linkuj.cz vybrali.sme.sk